Kdo chce Jocha bít aneb dvanáctero figur

Poněkud mě překvapila téměř hysterická reakce mnoha lehce levicově orientovaných lidí na jmenování Romana Jocha poradcem pro lidská práva. Mnohé jeho názory lze snadno napadnout, přesto se většina jeho kritiků spíše uchyluje k taktikám, které jako by z oka vypadly Čapkově příručce pro souboj perem.

V souboji perem vynikají obzvláště lehce levicově zaměřené Britské listy, které poslední dobou připomínají spíše Jochofobní periodikum. Před několika týdny se objevil na hlavní stránce tento úryvek:

Včera v hodinovém programu pořadu ČT24 Hyde Park Roman Joch obhajoval své postoje, trochu modifikované. "Práva mám jako jednotlivec, jako lidská bytost. Nemám práva jako běloch nebo černoch, muž nebo žena, homosexuál nebo heterosexuál..." Takto chápe koncept lidských práv "intelektuálně vyhraněný" Joch. (zde)

Pokud jste to nepochopili, tak to je strašný názor. Hrůza. Jak se může člověk s takovým názor stát poradcem pro lidská práva... No...ono se s tím vlastně dá souhlasit, pokud s tím nesouhlasíte, je něco špatně, ALE... a jdeme kritizovat něco jiného.

Mistrovským dílem, vyvrcholením kritického postuje autorů tohoto novinového periodika, je však poslední článek Jana Čulíka, šéfredaktora Britských listů. Pan Čulík, protřelý novinář, zjevně obeznámen s Čapkovým Dvanácterem figur zápasu perem využívá veškeré novinářské zbraně, aby knokautoval a deklasoval svého protivníka. Souboj začíná!

Despicere čili figura první. Záleží v tom, že se polemizující musí uvést jako intelektuálně a mravně nadřaděný svému odpůrci; nebo, což je totéž, je nutno dát najevo, že odpůrce je omezenec, blbeček, skribent, tlachal, nula, dutá nádoba, epigon, taškář, nevzdělanec, onuce, plevel, zmetek a vůbec subjekt nehodný, aby se s ním mluvilo. Tento apriorní předpoklad dává potom polemizujícímu onen sytý, poučný a sebejistý polemický tón, jenž nevyhnutelně patří k věci. Polemizovat s někým, soudit někoho, nesouhlasit s někým a zachovat přitom jistý respekt, to nepatří k národním obyčejům.

Pan Čulík brilantně útočí již prvním odstavcem!

Když čtu to, co má být "vrcholný politický diskurs" v České republice, připadám si jak ve školce. Mnozí lidé v českém prostředí jaksi vůbec neumějí uvažovat, myslí naivně, neznají kontext a nejsou schopni posuzovat souvislosti. Příkladem může být rozhovor s Romanem Jochem, který zveřejnil server IDnes. Je asi záslužné v novinách prezentovat, jak děsivě zjednodušeně dětinské jsou názory budoucího "poradce českého premiéra pro lidská práva" když teda bude mít tu státní funkci. (No co, Polsko se léta zesměšňovalo prezidentem Kaczynskim, ČR má dnes Nečase a Jocha...) Jenže IDnes nedokáže dělat to, co je základní novinářskou povinností - cituje naivní názory Romana Jocha bez kontextu, nedokáže je uvádět na pravou míru. Nezná kontext. Nevidí, proč je ta argumentace děravá. A stovky reakcí mladofrontovních čtenářů, drtivou většinou rasistických či uboze primitivně ideologických, jsou skoro na stejné úrovni. Šedá hmota mozková se vůbec nepohne. Jako by tihle lidi nikdy nevystrčili paty z Prahy - což asi taky tedy nevystrčili... :)

Co věta, to jeden zásah kordem. Ale pokračujme dále - Roman Joch uvádí celkem běžný názor, že levice by se o nás ráda starala od kolébky po hrob, zatímco co on prosazuje co největší svobodu, a že člověk má za své jednání nést odpovědnost. Slova v předchozí větě jsem zvýraznil záměrně, je to důležité pro následující souboj. Nastává totiž figura osmá:

8. Ulyxes je figura osmá. Její podstata je uhnout na jiné pole a mluvit o něčem jiném, než o čem se vede spor. Tím se polemika výhodně oživí, slabé pozice se zamaskují a nebere to žádný konec. Tomu se také říká unavovat odpůrce.

Aneb...

To je samozřejmě nesmysl. V ČR neustále omílaná ideologie. Ta dělicí čára však vůbec nevede tamtudy, kudy ji kreslí Roman Joch. Dichotomie "svobodný dospělý člověk" - za "pravicové" vlády a "nesvéprávné dítě" za vlády "levicové" je falešná.
Jde o něco úplně jiného. Svědčím na základě pětatřicetiletého života v - snad - relativně - zralé demokracii, jíž je Velká Británie.
Ve slušné společnosti existují efektivní zákony. Ty brání svobody a práva občanů před nezřízeně utlačitelskými komerčními a mnohdy podvodnickými zájmy soukromých firem. Není prostě férové, aby ten, kdo má peníze, měl nad lidmi občanskou moc. Miliardář není o nic víc člověk než obyčejný občan. Zákony to musejí zajistit. To je podstata spravedlnosti, na níž je založena evropská civilizace. To Joch vůbec nevidí. Neuvědomuje si a nechce vidět, že lidé, kteří mají velké peníze, mohou obyčejné lidi utlačovat a zničit. Slušná, civilizovaná demokratická společnost to mocným komerčním firmám znemožňuje.
Je nemožné, že by Joch neviděl, do jaké míry je Česká republika dnes v důsledku špatných zákonů naprostou obětí tvrdých podnikatelských zájmů - od zájmů obří firmy ČEZ až po každý místní supermarket.

Jeden o voze, druhý o... ale že by..?

Prostě např. v Británii, ale určitě i v Německu, ve Francii, ve Švédsku, existují zákony, které zamezí tomu, aby mě podvodný prodejce pojišťovacích služeb vzal na hůl.
Podepíšu-li v Británii smlouvu o pojištění, přestože je smlouva podepsána, mám statutární právo si měsíc věc rozmyslet a smlouvu telefonátem zrušit.
Jestliže mi přestane fungovat výrobek, který jsem si koupil, mohu ho v Británii podle spotřebitelských zákonů bez problémů vrátit a dostanu zpátky peníze, aniž by mi podvodně podnikatel tvrdil "To je mechanicky poškozeno, na to se záruka nevztahuje".

Před přijetím povinné dvouleté záruční lhůty existovaly v ČR obchody, které nabízely delší než onu tříměsíční. Navzdory tomu, že to není povinné, umožňují mnohé obchody vrátit výrobek bez udání důvodu do několika dnů. Nevím nevím, pane Čulíku, ale nepřipadáte si trošku jako dítě, když kupujete v obchodech, aniž byste si zjistil podmínky záruky či podepisujete smlouvy aniž byste si je přečetl? Od dospělého člověka se očekává, že bude odpovědný za své činy. Komu by se nechtělo, aby ho stát nechránil před vlastní blbostí. Jenom mám podezření, že 150Kč poštovného při platbě předem u zásilkových obchodů bude mít něco společného s plnými regály zboží ve slevě s nápisem "vráceno do 14ti dnů"....

6. Imago je figura šestá. Záleží v tom, že se místo odpůrce, jaký skutečně je, podvrhne jakýsi světu nepodobný hastroš, načež se tento hastroš polemicky vyvrací. Například polemizuje se s něčím, co potíraný odpůrce nikdy neměl na mysli a nikdy v tom smyslu neřekl; dokazuje se mu, že je pitomec a že se mýlí, na jakýchsi tezích, které jsou opravdu pitomé a mylné, ale nejsou jeho.

Před tím, než se vrhneme ne figuru Imago, doporučuji znovu přečíst, co vlastně pan Joch skutečně řekl. A teď jdeme na to:

Vůbec nejde o to, že by lidi chtěli být jako "malé děti", ale o to, že jsou špatné zákony - jsou nevynutitelné a neférové. Češi mají pocit, že nemají zastání. Nevadí jim, že se nemohou chovat jako děti, ale že neexistuje spravedlnost. Pojem spravedlnosti Joch zřemě vůbec nechápe a nezajímá ho.
Společnost, která v Česku vznikla, a Joch žádnou jinou nezná, je společnost bolševická, nebo spíš postbolševická. Každý si má mít právo urvat, co on chce, na úkor všech ostatních. Ale slušná společnost tak nefunguje a od toho jsou právě funkční zákony, které ale Joch jako dědic bolševismu neuznává.

Co všechno jde odvodit z jedné věty...a nyní dvojchmat Imageo s Despicere:

Tím, že Joch neuznává, že občané mají právo být svobodni a povinností státu je to zajistit dobrými zákony, vyvolává podezření, že je v kapse mocných podnikatelských firem. Jako ostatně skoro každý český politik.

Joch je prostě onuce, nevzdělanec, plevel a zmetek. Zastal by se snad někdo takového člověka?

Přichází figura devátá - aneb:

9. Testimonia. Tato figura značí, že časem lze s výhodou užít dovolávání se nějaké (kterékoliv) autority, třeba „již Pantagruel pravil" nebo „jak dokázal Treitschke". Při jisté sčetlosti lze na každé mínění nalézt nějaký citát, který je jedním rázem zdrtí.

Ostatní v tomto rozhovoru jsou už jen směšné nehoráznosti stejného druhu. Joch neví nic ani o filozofii, ani o zákonech, ani o vnějším světě. Představa, že ženy nemají mít svá práva ošetřena zákonem, a že mají spoléhat na jakousi "osobní dohodu se zaměstnavatelem, aby na ně byl hodný, pokud chtějí mít dítě" - je prostě z osmnáctého století. V Londýně měl v pondělí 20. září 2010 shodou okolností premiéru film o skupině žen, která v Británii koncem šedesátých let vymohla zákon o rovné mzdě mezi muži a ženami. Do té doby - kdy ženy závisely na jochovské "osobní dohodě se zaměstnavatelem, aby na ně byl hodný" - dostávaly jen zlomek mzdy mužů. Svět je dnes hodně jinde, než kde stojí Roman Joch, a kdyby se účastnil veřejné diskuse mimo český prostor, lidi by se mu hodně smáli.

Ekonomové obecně jsou velmi skeptičtí vůči opatření na "ochranu" určitých skupin obyvatel. Podle nich mnohá tato opatření mají sice krásný název (kdo by byl proti minimální mzdě), ale ve skutečnosti škodí (viz např. Milton Friedman). Podívejme se nejdříve na graf medianové mzdy u mužů a žen ve Velké Británii (viz zde) - Equal Pay Act byl ve Velké Británii přijat v roce 1970.

Nenápadné použití figury Pugna zde pan Čulík signalizuje tím, že pod pojmem "zlomek platu" rozumí zhruba 60%. Pokud však na základě předchozího grafu usoudíte, že Equal Pay Act je zákon s naprosto nulovým efektem, budete mimo český prostor zřejmě pro smích. Svět dnes stojí někde jinde.

Než přistoupíme ke konci rozpravy, připomeňme si, jak se k nám stát přece nechová jako k dětem...

A už úplně trapné jsou Jochovy úvahy o kouření. Samozřejmě, že nikdo nikomu v kouření nebrání. Jenže lidi by měli mít k dispozici otevřené informace. Jejich potlačování ovšem napomáhá ziskům tabákových společností, a jsme zase tam, kde jsme byli na začátku tohoto článku - že SLUŠNÉ zákony ve SLUŠNÉ zemi chrání slabého občana před mocnými podnikatelskými zájmy.
Občan by měl vědět, že kouří-li, zkracuje si život o 12-15 let a zemře na nevyléčitelné choroby v děsivých bolestech.

Myslíte si, že někdo v této zemi ony otřepané fráze o tom, jak kouření škodí zdraví nezná? Dětičky dětičky, víte to a přesto kouříte! O zákazech kouření v restauracích raději někdy jindy...

Nebudu čitatele unavovat několika dalšími figurami v pomalejším tempu, zakončeme rozpravu slavnostním jubilare:

12. Jubilare. Toto je jedna z nejdůležitějších figur a záleží v tom, že z literního boje je vždy nutno odcházet s gestem vítěze. Expertní polemik není nikdy poražen; vždy je to ten druhý, kdo „byl usvědčen" a „je hotov". Tím se také polemika liší od každého jiného sportu. Řeckořímský zápasník uzná čestně, že byl poražen; ale snad žádná polemika neskončila slovy: Ruku sem, přesvědčil jsi mne.

Obrozenci se na českém prostředí podepsali ničivou silou. Obnovili ve vnějším světě nesrozumitelný český jazyk a tak způsobili, že se v českém prostředí až do samého zpitomění neustále opakují hlouposti a banality, místním lidem předkládané jako údajné filozofické klenoty - přitom jsou to směšné absurdity. Škoda, přeškoda, že se v Čechách dnes nehovoří anglicky či německy - kdyby byly výroky Romana Jocha k dispozici v mezinárodním diskursu, lidé by se jim nezřízeně smáli.
Stejně hurónsky by se bavili nad nízkou úrovní Mladé fronty Dnes - no srovnejte si ji s Frankfurter Allgemeine Zeitung...:)
Tragedie je, že kolik lidí v ČR čte ten Allgemeine Zeitung a srovná ho s Mladou frontou Dnes. A kolik lidí kdy slyšelo normální rozumnou politickou diskusi a bylo schopno ji srovnat s tím, čím Mladou frontu Dnes obšťastňuje Roman Joch.

Pan Čulík vyhrál. Před takovou smršti obratně provedených chmatů nelze než kapitulovat.