Stravenky - nekonečná sága

Administrativa, tisk, distribuce a další činnosti týkající se stravenek jsou zcela neproduktivní; jsou typickým případem daňové distorze. Zároveň jsou stravenky jsou představitelem "rozprozstřených nákladů a koncentrovaných výnosů". Dá se tedy předpokládat, že lobbing(korupce) bude v tomto případě úspěšný. Teď už jen stačí sledovat, kdo je do něj zapletený.

1. Stravenky jsou ekvivalentní penězům.
2. Nařízení stravenek jako takové nemá vliv na mzdu zaměstnance; mzdu zaměstnance toto ovlivňuje pouze díky nižšímu zdanění takové odměny.
3. Současná úprava vytváří poměrně značné náklady jako důsledek daňové distorze; jedná se o veškerou administrativu související se stravenkami (firmy, restaurační zařízení), veškeré náklady stravenkových firem. Tyto náklady jsou zcela zbytečné.
4. Stravenky jsou příkladem regulace s "rozprozstřenými náklady a koncentrovanými výnosy".

Z těchto bodů pak lze usoudit následující závěry:

1. Zrušení stravenek v současné úpravě bude mít nejspíše efekt mírného zvýšení zdanění zaměstnanců. Dopad na návštěvu restauračních zařízení bude tedy identický zvýšenému zdanění. Málokdo by na otázku "co očekáváte po mírném zvýšení zdanění zaměstnanců" odpověděl "masivní pokles návštěvnosti restaurací".
2. Celý stravenkový "byznys" je zcela neproduktivní činnost. Zrušení stravenek by mohlo vést ke snížení produktivity pouze přes stejný mechanismus, jako vyšší zdanění zaměstnanců. Utrácí-li stát, utrácí obvykle méně efektivně, než utrácí-li soukromá osoba ve svůj prospěch. Budeme-li však uvažovat tímto směrem, je na místě prosazovat zrušení stravenek a snížení daní (v tomto případě tedy zvýšení daňového bonusu), nikoliv zachování stravenek.
3. Stravenkové firmy budou mít velkou motivaci "přesvědčit" zákonodárce, aby toto opatření zachovali. Normální člověk nemá příliš motivaci proti takovému opatření bojovat - stojí ho to pár korun měsíčně. Je velmi zajímavé sledovat, kteří zákonodárci podléhají účinkům dobrého lobbingu (variantu "užitečného idiota" bohužel nelze vyloučit).

Aby předchozí výčet nebyl jen nic neříkajícím výkřikem na téma "zrušte stravenky", následuje podrobné odůvodnění jednotlivých bodů.

Stravenky jsou ekvivalentní penězům

Některé statky mají vlastnost, která se nazývá "zástupnost" (fungibility). Peníze, a nakonec i stravenky tuto vlastnost mají. Z tohoto důvodu je poněkud nesmyslné ptát se, jak stát využívá např. peníze získané z mýtného, když se po přijetí všechny hodí do jednoho státního rozpočtu. Za stravenky je možno si koupit jídlo, a to nejen v restauračních zařízeních, ale i v normálních obchodech. Většina z nás za měsíc utratí stravenky s přehledem; to, co neutratíme, se dá eventuálně vyměnit s těmi, kteří toho utratí více, případně to rovnou někde s hospodským přímo vyměnit. Není tak důvod domnívat se, že by pro drtivou většinu zaměstnanců existoval rozdíl mezi odměnou vyplácenou ve stravenkách a platbou v penězích.

Mzdu stravenky ovlivňují pouze díky nižšímu zdanění

Mzda je určena dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; výsledkem této dohody je mzda, kterou ekonomové obvykle nazývají jako protnutí křivky nabídky a poptávky. Mnoho lidí si myslí, že pokud stát zavede určité opatření týkající se pracovního poměru, dojde k jeho naplnění ze strany zaměstnavatele, aniž by se to projevilo např. na mzdě zaměstnance. Bohužel si neuvědomují, že mzda je výsledkem dohody - pokud stát zaměstnavateli něco nařídí, sníží tím zaměstnavatelovu ochotu dohodnout se na vyšší mzdě.

Nařídí-li stát zaměstnavateli povinnost přispívat zaměstnanci na stravu, nabídne zaměstnavatel zaměstnanci nižší mzdu s tím, že zbytek dostane "ve stravenkách". Protože pro zaměstnance jsou stravenky ekvivalentní penězům, nemá důvod tuto variantu považovat za odlišnou od té, kdy dostane vše v korunách. Odlišné zdanění je tak jediný rozdíl - zaplatí-li zaměstnavatel 1000Kč zaměstnanci přímo, dostane zaměstnanec cca. 550Kč. Zaplatí-li tuto částku ve stravenkách, dostane zaměstnanec 1000Kč minus platba stravenkové firmě.

Zbytečné náklady v souvislosti se stravenkami

Firmy mají díky existenci současného systému náklady se stravenkami; restaurace mají podobně zvýšenou administrativu. Stravenkové firmy si účtují určité částky za provozování tohoto systému. Celý systém má přitom jediný účel: zajištění nižšího zdanění zaměstnanců. Pokud bychom stát brali jako vnější nepřátelskou entitu, proti které je potřeba se bránit, mohli bychom to asi označit jako účelné. Rozhodujeme-li však o nastavení daňového systému, jeví se současná úprava jako něco, co vede k naprosto zbytečnému plýtvání času a peněz.

Zisky majitelů stravenkových firem

Za předpokladu rozumně konkurenčního trhu lze sice předpokládat, že stravenkové firmy nebudou mít abnormálně vysoké zisky, to však neznamená, že k jejím majitelům neplynou peníze za poskytování služeb, které nikomu nic nepřináší. Otázka zní, zda lze takový stav nazvat přerozdělování. Donutí-li vás stát postavit dům a pak ho znovu zbořit, pak stavební firma a její zaměstnanci sice zisk mají, nicméně poměrně normálně odpracovaný. Otázka, nakolik je takový trh opravdu konkurenční by pravděpodobně vedla k opačnému závěru.

Koncentrované výnosy, rozprozstřené náklady

Typickým problémem demokratických systémů jsou opatření, která mají rozprozstřené náklady, ale koncentrované výnosy. Každého z nás stojí stravenky pár korun měsíčně, několika stravenkovým firmám však jde spíše o někalikamilionové částky. Nikomu z nás se za pár korun nevyplatí investovat do odstranění takové regulace; situace je poněkud jiná, když jde o desítky či stovky milionů. Za to už se lidé dokáží porvat.

Diskuze by se tak neměla vést o tom, zda zrušit stravenky či nikoliv, ale spíše o tom, jaké úpravy do daňové legislativy by měly následovat, aby bylo (či nebylo) zdanění zaměstnanců zachováno na podobné výši.

Výše daňového bonusu

Rok má cca. 250 pracovních dní, 20 dní je dovolená. Cenu stravenky budeme uvažovat 70Kč, z čehož 35Kč přispívá zaměstnavatel. Zdanění příslušného příjmu uvažujme 50% (kdo nevěří, ať si pohraje s mzdovou kalkulačkou na internetu). 35 x 230 x 0.50 = 4025,-  Navrhovaný daňový bonus je 3000,- Kč ročně; připadá mi, že pokud je účelem daňová neutralita, měl by se daňový bonus pohybovat spíše ve výši 4000 Kč, 70 Kč na stravenky je, předpokládám, poměrně normální. Svým způsobem doufám, že navržení bonusu v nižší výši není motivováno snahou stravenky ponechat, ale udělat to tak, aby za to mohl někdo jiný.