Historie je plna případů, kdy snaha vlády pomoci vedla k pravému opaku. Americká vláda se například proslavila vybíjením zvířat ve 30. letech 20. století - v době, kdy mnoho lidí nemělo co jíst. Evropská unie již mnoho let platí zemědělcům za to, že nepěstují. Není tedy žádným překvapením, že se podobné nápady objevily i dnes.
Na Slovensku a v Německu bylo zavedeno šrotovné - platba za zničení starého auta, pokud si koupíte nové. Po několika měsících se ukazuje, že jedni z těch, kterým toto opatření prospělo, jsou automobilky vyrábějící auta v České republice. Není se co divit - představte si, že vaši sousedi začnou pálit své zásoby obilí. Velmi rádi si od vás koupí to, co jste vypěstovali za vyšší cenu, zatímco vy budete žít z trochu méně kvalitních zásob z minulého roku. Ekonomika poroste. Ovšem jen do té doby, než politiky napadne, že když je pálení zásob obilí tak dobrý nápad, měli bychom je spálit i u nás doma.
Příznak fiskálního šílenství se však projevuje především v tom, že jsou "šrotovné" a jiné aktivity vůbec vydávány za protikrizové opatření - podobná opatření totiž spíše krizi prohlubují.
Začněme myšlenkový experiment malou modifikací - představme si, že by nebylo zavedeno šrotovné, ale pouze příspěvek na nákup nového auta. V takovém případě by došlo k poklesu cen stávajících starších aut a přesměrování části výdajů z jiných odvětví do automobilového průmyslu. Nastal by klasický efekt Co je vidět a co není, výnosy automobilového průmyslu by byly kompenzovány ztrátami v ostatních odvětvích.
Nyní přidejme do rovnice požadavek na sešrotování starého auta. Předchozí závěry se tím rozhodně nezlepší, jen zůstane v ekonomice méně aut a nedojde k poklesu cen starších aut - chudší lidé budou mít horší přístup k automobilu. Tato auta již nebudou znečišťovat vzduch, což rozhodně můžeme označit za ekonomický přínos. Páni politici si zřejmě spletli toxická aktiva a toxické výfukové plyny; elminace toho druhého bohužel k řešení finanční krize nepřispěje.
Pánové odboráři a poslanci se nám snaží namluvit, že jsme všichni na automobilové výrobě závislí, že pomáháme vlastně sami sobě. Pokud bychom pomáhali sami sobě, nemusel by to stát dotovat. Naopak, současná situace ukazuje, že výsledkem bude dárek jedné skupině lidí (kupci automobilů, automobilky, zaměstnanci automobilek) na úkor té druhé (ti ostatní).
Virus fiskálního šílenství tak u nás nabral podivuhodnou formu - ČSSD, strana pro spravidlevější a sociálnější Evropu, prosazuje přerozdělování peněz ve prospěch lidí, kterým se v posledních letech nejvíc dařilo, ve prospěch těch, kteří mají nadprůměrné příjmy, ve prospěch těch, kteří si mohli naspořit, ve prospěch těch bohatších - na úkor všech ostatních. Možná bychom měli zavést očkování, než se nákaza rozšíří.