Určitě jste slyšeli o tom, jak jsou krize způsobeny nedostatkem poptávky, nedostatkem spotřeby. Malá ukázka toho, jak je podobné tvrzení zavádějící.
Při poslouchání přednášek o ekonomické historii USA jsem zaslechl velmi zajímavý argument: zvýšení cel za Velké krize (ve 30. letech) nemělo vliv na její závažnost, protože čistý export se po zavedení cel prakticky nezměnil. Co tím chtěl autor říci? Ekonomové počítají výkonnost ekonomiky pomocí ukazatele HDP - jednoduše řečeno "to, co se za rok vyrobí". Toto číslo rozdělují podle následujícího vzorečku:
HDP = C + I + G + NX
NX = E - I
C je spotřeba, I jsou investice, G vládní výdaje (minus transfery) a NX je čistý export, nebo-li "export minus import". To, co jsme spotřebovali, jsme museli vyrobit, stejně tak to, co jsme investovali. To, co jsme importovali (I), jsme sice spotřebovali, ale nevyrobili my - proto to odečítáme. To, co jsme exportovali, jsme pro změnu vyrobili, ale nespotřebovali, proto to přičítáme. Na základě tohoto vzorečku zřejmě přednášející usoudil, že když cla nezpůsobila změnu "NX", pak cla nezpůsobila pokles HDP. A to navzdory tomu, že objem zahraničního obchodu (tzn. například E) klesl po zavedení cel v USA a ostatních zemích řádově asi o dvě třetiny.
Představme si malý protipříklad: mějme 2 města, jedno na levém břehu řeky, druhé na pravém. Mezi městy vede most a probíha čilý obchodní ruch (E a I jsou velmi vysoké). Města shodou okolností exportují stejné množství zboží, jako importují - NX=0. Jednoho dne přijde povodeň a most zboří, veškerý meziměstský obchod utichne. Protože exporty i importy budou nulové, je i po povodni NX=0. Podle stejné logiky bychom tedy měli tvrdit, že zboření mostu nemá na HDP obou měst žádný vliv.
K čemu ale ve skutečnosti dojde? Každé z měst se specializovalo na něco jiného a počítalo s výrobou i pro zákazníky na druhé straně řeky. Po zboření mostu tak v jednom městě budou přebývat kavárny a restaurace, ve druhém opravny bot a tiskárny novin. Mnoho těchto firem začne krachovat, HDP v obou městech na nějaký čas poklesne výrazně, v důsledku snížených možností dělby práce i dlouhodobě. NX se sice nezměnil, ale spotřeba nebo investice poklesly.
A tak se dostáváme k zajímavému závěru: pokles spotřeby nebo investic není příčinou krize. Je to příznak krize. Ve výše uvedeném případě to bylo omezení zahraničního obchodu, ale může to být prakticky cokoliv. Snaha státu bojovat proti "poklesu poptávky" je tak spíše bojem proti větrným mlýnům, snahou vylepšit čísla ve statistice. Skutečné problémy jsou někde jinde a nebylo by divu, kdyby je snaha státu krizi zabránit ještě zhoršila.
